Rod Acharagma

historie rodu   -   popis rodu   -   členění rodu   -   taxonomie a morfologie

Historie rodu

Samostatný rod Acharagma byl vytvořen Charlesem Glassem v roce 1998 z původní sekce Acharagma rodu Escobaria. Do této sekce byly N. P. Taylorem (1983) převedeny dva do té doby v rámci čeledi Cactaceae velmi těžko zařaditelné taxony E. roseana a E. aguirreana. Oba si za svou historii prošly mnoha taxonomickými změnami a putovaly postupně mezi rody Echinocactus, Neolloydia, Coryphantha, Gymnocactus, Thelocactus a Escobaria. Taxon roseanum byl původně popsán Bödekerem v roce 1928 jako zástupce rodu Echinocactus, ale v průběhu let se usídlil na delší dobu pouze v rodu Escobaria. V roce 1970 byl přesunut Glassem a Fosterem do rodu Gymnocactus, kam byl později zařazen i nově objevený druh G. aguirreanus (Glass et Foster 1972). Avšak již v roce 1978 se Anderson a Ralston domnívají, že by měly být oba taxony pro své rozdílné morfologické znaky zařazeny do rodu Turbinicarpus nebo by pro ně měl být vytvořen rod samostatný. Podle názoru Johna a Říhy (1981a, 1981b) neodpovídají taxony roseanus a aguirreanus svým měkkým tělem, pružným otrněním a válcovitými dužnatými plody charakteristice rodu Gymnocactus. Jamkovaná testa semene naopak naznačuje spojitost s rody Mammillaria a Escobaria, avšak zařazení do těchto rodů odporuje stavba bradavek. Ty postrádají axilu nebo brázdu na bradavce. Domnívali se, že nepřítomnost brázdy, přestože je to významný charakteristický znak, není tak důležitá, aby se pro oba tyto druhy měl zavést samostatný rod. Argumentovali tím, že absence brázdy na bradavce může být sporná i v rámci jednoho druhu s poukázáním na Ortegocactus macdougallii a oba taxony zařadili do podrodu Primibaria v jejich rozčlenění rodu Escobaria.

V roce 1983 provedl N. P. Taylor revizi rodu Escobaria a taxony G. roseanus a G. aguirreanus umístil do jím nově vytvořené sekce Acharagma. Důvodem pro vytvoření nové sekce bylo především odlišné místo tvorby květů mimo axilovou areolu či brázdu. Při porovnání plodů, semen a epidermis bylo rovněž zjištěno, že svými charakteristikami nelze tyto druhy začlenit do okruhu rodů Thelocactus a Gymnocactus. Těsně před svou smrtí povýšil Ch. Glass (1998) Taylorovu sekci Acharagma na samostatný rod s odkazem na dřívější studie A. D. Zimmermana (1985). Nestačil však již zpracovat podrobný popis vlastního rodu ani do tohoto rodu převést oba v té době již známé druhy. Toto dokončil až E. F. Anderson ve své knize The Cactus Family z roku 2001. Přibližně od roku 1995 byla pozornost botaniků nově zaměřena na studium rostlin s využitím molekulárních analýz jako je např. analýza DNA nebo analýza "rpl16 intron". V kombinaci s fylogenetickými studiemi vybraných taxonů čeledi Cactaceae jsou objevovány a upřesňovány nové kladistické vazby. Na základě výsledků studií, které provedli E. F Anderson (2001), Butterworth, Cota-Sanches a Wallace (2002), Crozierová (2005), Hernández-Hernándezová et al. (2011), Vázquez-Sánchezová et al. (2013 a 2019) lze konstatovat, že vznik samostatného rodu Acharagma je z hlediska taxonomického začlenění zcela oprávněný a rod jako takový má nejbližší vazby k rodům Rapicactus (vytvořen z některých zástupců rodu Turbinicarpus), Obregonia a Lophophora.

Historii rodu lze prozatím uzavřít nově popsaným taxonem A. huasteca, jehož popis byl uveřejněn Z. Elhartem v roce 2011.

V roce 2021 bylo informováno o probíhajícím studiu některých taxonů z okruhu A. roseanum, které pravděpodobně v budoucnu vyústí v popis dalších dvou poddruhů. V práci Mynáře a Nitzschkeho (2021) byly předběžně označovány jako A. roseanum subsp. menzeliorum ined. a A. roseanum subsp. rudolphiorum ined.

Popis rodu

Původní popis z roku 1998