Acharagma aguirreanum

Synonyma

Gymnocactus aguirreanus Glass et Foster, 1972
Thelocactus aguirreanus (Glass et Foster) Bravo, 1980
Escobaria aguirreana (Glass et Foster) Taylor, 1983
Acharagma aguirreana

Výskyt a rozšíření

Mexiko (Coahuila), Sierra de la Paila, na vápencových skalách, jižně od Cuatro Cienegas - cca 100 km od typové lokality

Typová lokalita:

Canyon Verde na západním okraji Sierra de la Paila, Coahuila, Mexiko; základní podloží fluorit; rostliny rostou na stinných stráních "Zeleného kaňonu", ukryté pod hustým křovím

Popis

Stonek:	kulovitý, jednotlivý, matně zelený, 50 mm vysoký, 70 mm široký; žebra rozdělena do tlustých bradavek; bradavky 10 mm dlouhé a v průměru 15 mm široké, 5 mm vysoké, měkké, temně zelené, na slunci bronzově purpurové barvy, postrádají brázdu (rýhu) na svrchní straně (tzn. samostatná axilová areola chybí), areoly nesoucí květy jsou značně kratší než areoly jen s ostny; epidermis hladká, až jemně granulovaná; kořeny měkké masité
Trny:	okrajové:	13-16, spodní kratší (7-9 mm), horní 7-20 mm dlouhé, štětinovité, žlutavé, přes různé odstíny hnědé až po hnědočernou, někdy našedle růžové s tmavší špičkou či šedomodré, směrem ke špici jsou tmavší, přecházejí od žlutavěhnědé báze až do černé, případně šedé; hustě pokrývají tělo
	středové:	obvykle 2, někdy až 5-6 (pak jsou obtížně rozeznatelné od okrajových), jehlovité, 12-15 mm dlouhé
Květ:	malý, úzce nálevkovitý, 18 mm dlouhý, okvětní lístky celokrajné, hladké neobrvené, žluté s třešňově červeným středním proužkem, špičky okvětních lístků červené; vzniká společně s trny v areole na vrcholu dospělé bradavky na temeni stonku; tyčinky žlutavé, blizna s 5-6 žlutými laloky, 12-15 mm dlouhá; objevují se časně zjara
Plody:	kyjovité 12 mm dlouhé a 3,5 mm široké, zelené nebo s červeným až bronzovým nádechem, holé
Semena:	ledvinovitá, 1,5 mm dlouhá, 0,75 mm široká, 1 mm vysoká, tmavě purpurová až hnědočerná, výrazně jamkovaná

Poznámky

Druhové jméno bylo zvoleno na počest mexického botanika a znalce kaktusů státu Coahuila ing. Gustava Aguirre Benavidese z Parras (Coahuila), který poskytl botanikům Ch. Glassovi a R. Fosterovi podrobné informace o kaktusech státu Coahuila v Mexiku.

Poprvé byly rostliny na typové lokalitě nalezeny autory jejich popisu Ch. Glassem a R. Fostrem 24.4.1970 (Gl. et F. 2206), opakované sběry roku 1971 (Gl. et F. 3044). V roce 1972 byly rostliny objeveny rovněž jižně od Cuatrocienegas (Coahuila).

Tento druh stál spolu s Acharagma roseanum svými nezvyklými a obtížně zařaditelnými vlastnosti na periferii botanických schémat čeledi Cactaceae. Z tohoto důvodu byl jednotlivými botaniky postupně zařazován do různých rodů jako např.Gymnocactus, Thelocactus, Escobaria.

Např. dle názoru Johna a Říhy (1981) - "jamkovitá testa semene prozrazuje evoluční spojitost s rody Mammillaria a Escobaria. Jednoduchému zařazení obou taxonů do těchto rodů zase odporuje stavba bradavek, které postrádají druhé centrum sekundárního meristému - axilu nebo brázdu na bradavce. Přesto jsme toho názoru, že nepřítomnost brázdy je sice významným charakteristickým prvkem, ovšem nikoliv tak důležitým, že bychom pro tento jediný znak museli zavést samostatný rod … Skutečnost, že brázda na bradavce chybí, vysvětlujeme archaičností tohoto podrodu. Konečně, nepřítomnost brázdy na bradavce může být sporná i v rámci jednoho druhu. Příkladem je Ortegocactus macdougallii …"

A. D. Zimmerman (1985) zastává názor, že by pro tyto druhy měl být vytvořen rod nový.

V roce 1997 byl pro tento druh vytvořen Ch. Glassem nový rod Acharagma. Do tohoto rodu však zařadil pouze taxon aguirreana. Prozatím konečné řešení předložil E. F. Anderson, který v roce 1999 vyčlenil z rodu Escobaria celou sekci Acharagma a ustanovil jí jako samostatný rod se dvěma druhy - aguirreanum a roseanum.

Literatura

Anderson E. F. (2001): The Cactus Family, 108, Timber Press Portland, Oregon.
Bödeker F. (1928): Echinocactus (Thelocactus) roseanus, Zeitschrift für Sukkulentenkunde, 3: 363.
Hofer A. (1992): Mexiko 1990 - mimořádná cesta za kaktusy, Aztekia, 15: 33.
Hunt D. R., Taylor N. P., Charles G. (2006): The New Cactus Lexicon, 26, DH Books.
Innes C., Glass Ch. (1992): Kaktusy - ilustrovaná encyklopedie, INA.
John V., Říha J. (1981): Formální převedení některých zástupců rodu Gymnocactus do rodu Turbinicarpus (Backbg.) Buxb. et Backbg., Kaktusy, 17: 15-16.
John V., Říha J. (1981): Rozčlenění rodu Escobaria Br. et R., Kaktusy 17: 40-44, 63-66.
Mazel B. (1987): Výskyt a rozšíření mexických kaktusů, Aztekia, 10.
Meixner A. (1977): Gymnocactus aguirreanus Glass et Foster, Kaktusy, 13: 64-65.
Moeller-Villar G. (1988): Sierra de la Paila, Aztekia, 11: 24-28.
Říha J., Šubík R. (1992): Encyklopedie kaktusů, Zemědělské nakladatelství Brázda.
Šedivý Vl. (1990): Escobaria aguirreana (Glass et Foster) N. P. Taylor, Atlas kaktusů, 5: 18, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Šedivý Vl. (1990): Rod Escobaria Britton et Rose, Rod Ortegocactus Alexander, Atlas kaktusů 1990 - příloha, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Taylor N. P. (1983): Die Arten der Gattung Escobaria Britton & Rose, KuaS, 34: 76-79, 120-123, 136-140, 154-158, 184-188.
Taylor N. P. (1986): The Identification of Escobarias (Cactaceae), British Cact. Succ. J., 4: 36-44.
Virt S. (1975): Rod Escobaria Br. et R., Kaktusy, 11: 111-114, 126-127.
Zachar M. (2001): Klimatologické podmienky áridných oblastí Mexika, Kaktusy 37, speciál 1/2001: 14.
Zimmerman A. D. (1985): Systematics of the genus Coryphantha (Cactaceae), PhD. thesis, University of Texas, Austin.

Pěstování

Dospělé rostliny rostou na pravých kořenech bez obtíží. Důležité je světlé zimování, které má značný vliv na násadu poupat.

Semenáčky jsou při pravokořeném pěstování choulostiví a často hynou. K překonání tohoto období je možno roubovat. Po dosažení potřebné velikosti je možno znovu zakořenit.

Vyobrazení

Vyobrazení převzato z knihy Innes Clive, Glass Charles: Kaktusy - Ilustrovaná encyklopedie (Vydavatelství INA, spol. s r.o., 1992).

© 2002-2008   Jan Mynar

Last modified July 12, 2008

[ Druhy a variety ]     [ HOME ]