Synonyma

Mammillaria radiosa    Engelm., 1850
Mammillaria vivipara subsp. radiosa    (Engelm.) Engelm., 1859
Cactus radiosus    (Engelm.) J. M. Coulter, 1894
Coryphantha radiosa    (Engelm.) Rydberg, 1917
Escobaria radiosa    (Engelm.) Frank, 1960
Coryphantha vivipara var. radiosa    (Engelm.) Backeb., 1961

Mammillaria vivipara var. radiosa subvar. texana    Engelm., 1856

Coryphantha columnaris    Lahman, 1934
Escobaria columnaris    nomen nudum

Coryphantha oklahomensis    Lahman, 1949
Escobaria oklahomensis    (Lahman) F. Buxbaum, 1951

Některými autory (Taylor, 1983) také   Coryphantha fragrans   Hester, 1941.

Výskyt a rozšíření

USA (severní a centrální Texas, jihozápadní Oklahoma, jihozápadní Nové Mexiko), Mexiko (Chihuahua) podél řeky Rio Grande v blízkosti Juarezu /Coulter (1894)/
Roste na travnatých prériích, někdy i v částečně zalesněných územích a na okrajích pouští v nadmořské výšce 240-380 m, výjimečně i ve vyšších polohách. E. Lutz sbíral tyto rostliny v Novém Mexiku ve výškách až 1200-1800 m (např. Lz 122, Lz 150, Lz 570). Podklad tvoří většinou vápencové půdy.

Typová lokalita:

Texas, USA

Popis

Stonek:	solitérní, zřídka odnožující, protáhle vejcovitý až válcovitý, šedozelený, (50)70-75(100) mm dlouhý, (20)55-65 široký; bradavky kuželovité, 13-16 mm dlouhé s brázdou na svrchní straně, zpočátku pokryté vlnou, areola kruhová, 2 mm široká
Trny:	okrajové:	12-26(40 - Engel. 1856), délka 12-19 mm, štíhlé, obvykle jemně ochmýřené, barvy bílé, růžové, někdy dohněda; trny částečně zakrývají stonek
	středové:	5-8, délka 15-22 mm, tenké, bez jemného ochmýření, barva růžová, červenavá až hnědavá, výjimečně zbarvené až dočerna, směřují vzhůru, nad temenem často spletené do kužele, (nespodnější jsou však otočené dolů)
Květ:	nálevkovitý, 45-50 mm široký, 35-50 mm dlouhý, velmi světle až zářivě fialový nebo růžovočervený, střed květu tmavší, objevuje se na temeni, 30-40 vnějších okvětních lístků, zelenavých až načervenale zelených, s obrvenými okraji, vnitřní okvětní lístky v počtu 26-50, cca 3 mm široké (dlouhé 15-22 mm), úzce kopinaté až šídlovité, barvy růžové až světle purpurové; čnělka bílá, nitky fialové až tmavě fialové, prašníky žluté až oranžové; blizna bílá, bledě žlutá až velmi tmavě fialová, bliznových laloků 5-10(12); semeník podlouhlý, částečně šupinatý
Plody:	zelené, šťavnaté s bohatou dužinou, vejcovité až kyjovité, (19)22-25 mm dlouhé, 9-10 mm široký, pokožka poloprůsvitná, dozrává na podzim
Semena:	ledvinkovitá, hnědá, 2,00-2,40 mm velká, vždy bez perispermu

Poznámky

Jméno tohoto taxonu radiosa (= zářivá) bylo zvoleno podle velkého zářivého květu.

Var. radiosa zaujímá jihovýchodní oblast rozšíření komplexu Escobaria vivipara. Typovou lokalitou je uváděn dle prvních Lindheimerových sběrů Texas (1846). Areál výskytu se rozprostírá především v severním a centrálním Texasu a zasahuje i do jihozápadní Oklahomy a částečně i do jihozápadního Nového Mexika. Coulter (1894) však uvádí i výskyt na severu mexického státu Chihuahua, podél řeky Rio Grande v blízkosti Juarezu, kde ji údajně v roce 1891 sbíral Evans.

Areál výskytu této variety není přesně vymezen a rozprostírá se ve státech Nové Mexiko - Texas - Oklahoma. Roste zde s dalšími varietami komplexu Escobaria vivipara, konkrétně s nominální varietou vivipara a var. neo-mexicana. Podrobný výzkum rostlin tohoto komplexu není v celé této rozsáhlé oblasti dostatečně proveden a rovněž rozdílné popisy jednotlivých variet různými autory nepřispívají ke snadnějšímu určení rostlin. Mezi var. neo-mexicana a var. radiosa nejsou výraznější rozdíly. Var. radiosa méně odnožuje, liší se dále menším počtem okrajových trnů, většími květy s menším počtem vnitřních okvětních lístků a většími semeny. Nominální varieta se pak liší výrazně trsovitým vzrůstem, menším stonkem, menším plodem a nejmenšími semeny ze všech tří výše zmiňovaných variet.

Příbuznost a podobnost var. radiosa s var. vivipara se odrazily v počáteční zmatcích, kdy byl taxon klasifikován jednotlivými autory střídavě jako vivipara var./subsp. radioasa nebo jako radioasa var. vivipara, popřípadě byl zahrnut do synonym var. vivipara (Britton et Rose 1923, Berger 1929). Stejně jako ostatní druhy z dnešního rodu Escobaria, které byly popsány v 19. století, prošel i tento taxon rodovými změnami. Nejdříve byl zařazen do rodu Mammillaria, posléze pak do rodů Cactus, Coryphantha a nakonec svou cestu napříč rody ukončil (alespoň v evropsky pojímaném členění) v rodu Escobaria. Přestože var. radiosa v současné době někteří botanici neuznávají (např. E. F. Anderson), považoval bych ji do podrobnějšího prozkoumání celého areálu výskytu a vzájemných vztahů s var. neo-mexicana a vivipara, popř. i s rostlinami vedenými pod jménem fragrans, za samostatnou varietu.

V roce 1934 byla M. S. Lahmanovou popsána rostlina Coryphantha columnaris, pocházející z Oklahomy, která je všeobecně považována za pouhé synonymum var. radiosa.

Další rostlina popsaná M. S. Lahmanovou v roce 1949 jako Coryphantha oklahomensis s typovou lokalitou v Caddo County a s rozšířením v celé západní Oklahomě lze rovněž svým popisem zařadit do varietní šíře popisované rostliny. Tento taxon je však někdy uváděn i jako synonymum var. vivipara. Např. dle Backeberga (1961) se jedná pouze o místní, popř. pak o přechodnou formu mezi var. vivipara a var. radiosa.

Zajímavou rostlinou, zařazovanou někdy pod synonyma var. radiosa, je Coryphantha fragrans. Rostlina byla poprvé zmíněna v roce 1941 J. P. Hesterem a v roce 1969 ji D. Weniger uvedl jako velmi ohraničenou formu ze západního Texasu s jistými odlišnými znaky.
Popis: Stonek - nejčastěji jednotlivý, kónický nebo cylindrický, vysoký 240 mm, široký 75 mm, bradavky neobvykle velké; větší počet trnů, okrajových 20-30, středových 6-12, purpurové nebo velmi tmavě hnědé barvy. Květ - 50 mm veliký, červeně purpurový. Semena - ledvinkovitá nebo fazolovitá, 2.50-3.00 mm velká. Výskyt a rozšíření - USA (západní Texas), Big Bend.
Podle P. C. Fischera (1980) je zřejmé, že se jedná o rostlinu z okruhu Escobaria, resp. Coryphantha vivipara, ale domnívá se, že se s největší pravděpodobností nejedná o synonymum var. radiosa, ale vzhledem k nedostatku dalších podrobnějších údajů nelze vyřknout definitivní závěr. Rostlina bývá též řazena k var. neo-mexicana.

Literatura

redakce Aztekia (1979): Přehled rodu Escobaria Br. a R., Aztekia, 2(3): 27-28.
Anderson E. F. (2001): The Cactus Family, 313, Timber Press Portland, Oregon.
Backeberg C. (1961): Die Cactaceae, 5: 2996-3004.
Coulter J. M. (1894): A Preliminary Revision of the North American Species of Cactus, Anhalonium, and Lophophora.
Engelmann G. (1859): United States and Mexican Boundary Survey. Cactaceae of the Boundary, 15-16.
Fischer P. C. (1980): The Varieties of Coryphantha vivipara, Cact. Succ. J. (US), 52: 186-191.
John V., Říha J. (1981): Rozčlenění rodu Escobaria Br. et R., Kaktusy, 17: 40-44, 63-66.
Klikar J., Štembera J. (1996): Ach, ty eskobárie, Kaktusy, 32: 16-18.
Kümmel F., Klügling K. (1987): Winterharte Kakteen, Neumann Verlag Leipzig - Radebeul, 55-56.
Schelle E. (1926): Kakteen, Fischer Verlag Tübingen, 286-287.
Šedivý Vl. (1981): Coryphantha vivipara a její variety, Aztekia, 4(2): 17-20.
Šedivý Vl. (1981): Synopsis jmen okruhu Escobaria vivipara, Aztekia, 4(3-4): 9-15.
Šedivý Vl. (1984): Escobaria vivipara (Nutt.) F.Buxbaum, Kaktusy, 20: 109-111.
Šedivý Vl. (1988): Escobaria vivipara (Nutt.) Buxbaum var. vivipara, Atlas kaktusů, 3: 22.
Šedivý Vl. (1990): Rod Escobaria Britton et Rose, Rod Ortegocactus Alexander, Atlas kaktusů 1990 - příloha, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Taylor N. P. (1983): Die Arten der Gattung Escobaria Britton & Rose, Kakt. und and. Sukk., 34: 76-79, 120-123, 136-140.
Vereš G. (2003): Mrazuvzdorné kaktusy Severnej Ameriky, 118-123, Jiří Štembera

Pěstování

Escobaria vivipara var. radiosa je často uváděna jako mrazuvzdorná rostlina, schopná snášet poklesy teplot až k -20 °C, někdy je zařazována dokonce jako zimovzdorná. Odolnost rostlin z jednotlivých lokalit je však značně rozdílná. Vzhledem k mělkému kořenovému systému trpí na časté vymrzání a obnova takto ztracených kořenů je velmi pomalá, proto se o zimovzdornosti rostlin v našich podmínkách nedá mluvit. Při vhodném výběru rostlin na základě znalosti původního stanoviště v domovině je však lze pěstovat v zimním období v nevytápěném skleníku. V každém případě se však jedná opět o rostliny, které vyžadují minerální substrát, co největší množství slunečního svitu a nepravidelnou zálivku. V jarním a podzimním období je třeba dbát zvýšené pozornosti na nevhodnou zálivku, která v kombinaci s nízkými teplotami může zapříčinit ztrátu kořenů, která může být rostlinám osudnou. Při splnění těchto podmínek pěstování se rostliny v květnu a červnu odvděčí nádhernými, zářivými květy, které dělají čest jménu této variety.

Vyobrazení

Esc. vivipara var. radiosa SB 244    ze sbírky Alexandera Quisera /37. výstava kaktusů a sukulentů v Botanické zahradě UK (květen 2004)/.
< Foto: Jan Mynář (05/2004) >

© 2002-2008   Jan Mynar

Last modified July 30, 2008

[ Druhy a variety ]     [ HOME ]